50/2003) Alexander Solženicyn

Když se ve středu 11. prosince 1918 v 9 hodin moskevského času narodil v Kislovodsku Alexandr Solženicyn, nic mu slavnou budoucnost nevěstilo. Jeho otec byl už šest měsíců mrtvý (padl ve válce) a maminka měla dost starostí s tím, aby sebe a svého syna uživila. Syn měl v otázce své budoucnosti odmalička jasno: chtěl být spisovatelem. (v horoskopu je na ascendentu retrográdní Merkur, který se točí do přímého chodu v 17 letech, na své radixové postavení dochází v 34 letech a přes ascendent prochází v 36 roku jeho života). V 19 letech začal studovat v Rostově na Donu (na Moskvu finance rodiny nestačily) a to matematiku. Sám později tvrdil, že mu toto studium dvakrát zachránilo život. Mezi lety 1939 – 1941 (byly to roky, kdy mu Jupiter spolu se Saturnem přecházel druhým a třetím domem) pracuje jako učitel, ale vypuká druhá světová válka a on v říjnu 1941 rukuje (velmi negativní aspekty Jupitera na osobní planety). Prochází celou frontu a dívá se kolem pozornýma očima. O tom, co vidí, píše kamarádovi ze školy. Místo odpovědi však přijdou tři muži a odvezou ho na nechvalně známou Lubljanku. Tam je 7. července 1945 odsouzen k osmi letům těžké práce. Ani Řád rudé hvězdy a Řád velké vlastenecké války druhého stupně jim v tom nezabrání (stejně negativní aspekty Jupitera na osobní planety jako v době, kdy rukoval!).

Dostal se do gulagu, tam dokonce onemocněl rakovinou, z které se zázračně uzdravil (asi proto, že ho jenom odoperovali, ale vůbec neléčili, čímž tělu dovolili, aby si pomohlo samo). V roce 1953 je propuštěn a až do roku 1956 žije ve vyhnanství na vesnici. Teprve pak se smí vrátit do Ruska. Jeho žena se mezitím znovu vdala, ale stará láska nerezaví… a ona se k němu vrátila i se dvěma dětmi, které měla mezitím s jiným (Venuši ve Střelci se prostě nedá odolat). V roce 1962 publikuje knihu Jeden den Ivana Děnisoviče a získává si slávu. Přesto je neustále pod dohledem tajné policie, která mu v roce 1965 zabavuje rukopisy a archív. V rámci jeho padesátých narozeni vychází v roce 1968 anglický překlad knihy V kruhu prvním a svět se začíná divit. (Později se bude divit ještě víc).V prosinci 1973 vychází v Paříži první díl knihy Souostroví Gulag, díla, které na 1800 stranách popisovalo přehmaty a zločiny sovětské éry. Spisovatel je v únoru 1974 sice zatčen, ale už nejsou padesátá léta a on nemůže jenom tak zmizet beze stopy.

Sovětskému režimu je opravdu nepohodlný a proto je 13. února 1974 vsazen do letadla a poslán do Německa. (stacionární Venuše mu stojí na Marsu a Jupiter se Sluncem na Uranu). Na západě dál píše a dokonce se živí i matematikou, kterou kdysi víceméně náhodou vystudoval. K publikaci jeho děl v rodné zemi dochází až koncem osmdesátých let, kdy je politika glasnosti už v plném proudu. Změny devadesátých let však spisovatel prožívá v zahraničí a do vlasti se vrací až 28.5.1994. Nyní žije v Moskvě a v poslední době o něm není příliš slyšet. Zopakoval totiž klasickou chybu všech ruských intelektuálů: Vysvětluje lidu, že má hledat v Rusku spasení před chamtivým západem, před konzumem a volnou morálkou a vnucuje mu návrat k ortodoxnímu křesťanství. Opakuje tím chybu narodniků, kteří se o totéž snažili už v devatenáctém století a chtěli povznést národ, který na ně v lepším případě kašlal a v horším je udával. Je fakt, že je to už starý pán a žije trochu mimo. Jeho odvaha, se kterou vystoupil proti kolosu sovětské moci, si však zasluhuje obdiv a úctu ještě dnes.