52/2004) Vojna 

Dne 22. prosince letošního roku se stane v zemích koruny české i v markrabství moravském něco převratného. Z vojenské služby se totiž vrátí poslední vojáci základní služby a po nich už žádný ročník nenastoupí. Zpřetrhá se tím tradice, která se táhne až k Marii Terezii (o té se totiž říká, že potřebovala přesné seznamy vojáků a proto zavedla systém do matrik). Ukončením základní vojenské služby přijde mužská část populace o podklady k nejedné historce, která se potom stala váženou součástí rodinného folklóru a každý rok se vyprávěla při slavnostních příležitostech u rodinného stolu. Většinou byla uvozována větou: „Když jsme tehdy na vojně…“ a mužská část naší populace z nich vycházela jako neodolatelní svůdníci, dobyvatelé ženských srdcí a hoši, kteří měli pod palcem všechno, co se v armádě děje.

Když se však na úlohu naší armády podíváme z historického hlediska, zjistíme, že toho v samostatné Československé republice příliš mnoho nenabojovala. Během třiceti let připustila dvě okupace a od roku 1948 byla v podstatě potřebnou služkou vládnoucí rudé ideologie. Po roce 1989, kdy se začal u vojenské prezenční služby dramaticky zkracovat rozsah, vylezly najevo i další problémy, jako je šikana, zneužívání, krádeže a podobné lahůdky, které spadají do působnosti trestního zákona. Tyto problémy byl sice už i předtím, ale nikdo o nich nemluvil a každý věděl, že tomu, kdo by přece jenom promluvil, by se vedlo zle.

22. prosinec letošního roku však učiní i velký zásah do české frazeologie. Budeme ještě říkat, že je něco vyrovnané jako vojáci? Budeme o někom říkat, že stojí rovně jako voják? Další budou na řadě maminky, které při vstupu do pokojů svých synů pravidelně volaly: „Počkej, až se dostaneš na vojnu, tam tě naučí pořádku!“ a otcové, kteří povolávací rozkaz očekávali v marné naději, že se jejich dosud neposlušný synek na vojně naučí poslouchat. My starší si navíc pamatujeme básničky a budovatelské písně, v nichž se neustále zdůrazňovala jistota našeho dobrého spánku, který chrání armáda připravená k boji. Bude se nám pod ochranou ryze profesionální armády spávat lépe, než se nám spalo pod ochranou armády typu předešlého? Budou se ještě vůbec natáčet seriály typu Chlapci a chlapi, který mapoval vojnu zahalenou do oparu socialistického romantismu?

Na podobné otázky nám může odpovědět jenom čas, ale napovědět může i postavení planet. Ty jsou však dne 22. prosince letošního roku výjimečně skoupé na slovo. Slunce je v Kozorohu, Luna v Býku, Merkur retrográdní ve Střelci a vládce Slunce Saturn v Raku. Za celý den nastává jeden jediný aspekt a to v 9:07 SEČ kvadratura Luny z Býka na Neptuna do Vodnáře. Lze z toho usoudit, že bývalí vojáci budou svůj odchod do civilu řádně zapíjet a oslavovat. Když se vám domů vrátí syn (bratr, snoubenec, vnuk, manžel) ve stavu, který má k dokonalosti daleko, měli byste se na něj zlobit jenom trochu a pro formu. V tu chvíli totiž budete přítomni konci jedné epochy a měli byste si toho být vědomi. Jste (alespoň doufám) historicky poslední generací, která vítá své syny z vojny, která z nich měla udělat chlapy.