25/2006) Sagrada Familia

V Barceloně jsem nikdy nebyla. Když jsem však mluvila s těmi, co měli to štěstí, všichni mi jednohlasně potvrdili, že největším dojmem pro ně byla návštěva katedrály Svaté rodiny. I při pohledu na fotografie je jasné, že se jedná o dílo, které se vymyká všemu, co bylo kdy jako kostel postaveno.

Autor tohoto monumentálního díla se narodil 25. června 1852 nedaleko Barcelony jako chudý syn kotláře. Od malička nebyl zdravý – trápil jej revmatismus, takže si nemohl hrát s ostatními dětmi a veškeré volno trávil ve společnosti svého oslíka, který jej vozil po přírodě. Když byl malý, zemřela mu matka, a později i bratr a sestra, jejíž dcery se ujal a vychovával ji. Sám zůstal po celý život svobodný. Jak bylo tehdy zvykem, vyučil se u otce řemeslu, ale později absolvoval i gymnasium a v roce 1873 začal studovat na Vysoké škole architektury v Barceloně. Bylo to období, kdy mu Uran šel po Venuši a Saturn vytvářel kvadraturu na radixového Pluta. Aby si přivydělal, pracoval jako kreslič u architekta de Villar, který se právě v té době nabídl, že vytvoří plány pro budoucí katedrálu sv. Rodiny. Již na vysoké škole se zúčastnil všech možných soutěží a ještě před dokončením studia dostal zakázku na pouliční lampy pro Barcelonu.

V březnu roku 1878 dostal diplom architekta (v horoskopu je zajímavé, jak je v tomto období aktivováno pásmo jeho radixového Neptuna a to, že tranzitní Neptun zároveň vytváří konjunkci s radixovým Uranem, tvoří sextil na Slunce, trigon na Marse a kvadraturu na Venuši). Jeho dílo bylo slibné, ale také nezvyklé, takže veřejnost nějak nevěděla, jak k němu přistupovat. Jeho štěstím bylo seznámení s továrníkem Güellem, s nímž se spřátelil a jemuž vytvořil nejdříve lovecký pavilon a posléze i rezidenci.

V roce 1881 zakoupilo sdružení pro stavbu katedrály sv. Rodiny pozemek na tehdejším okraji Barcelony, (z horoskopického hlediska je zajímavá konjunkce Jupitera, Saturna, Neptuna a Pluta v Býku, která aktivuje Gaudího radixového Saturna a Urana). V roce 1883 se však Villar vedení stavby vzdává a v listopadu získává vedení stavby Gaudí (Jupiter mu jde po Venuši). Stavitel poznal svůj osud, protože na katedrále pracovat více než čtyřicet let až do konce svého života – a přitom ještě stačil vést a projektovat další stavby. Zajímavý je třeba kostel na dělnickém předměstí Barcelony, v níž je krypta vytvořena souborem umělých jeskyní. V roce 1914 se rozhodl, že nadále bude pracovat už jenom na katedrále (šlo o období, kdy Pluto přecházel přes Merkura a Neptun nastupoval na Venuši). Saturn se pohyboval Rakem, byla první světová válka a stavba pro nedostatek peněz skoro stála. Gaudí chodil po městě a sám sbíral peníze na pokračování svého životního díla. V té době taky doplnil a přepracoval původní projekt, který obohatil o 18 věží, které jsou až 170 metrů vysoké. Sám ale věděl, že jde o dílo natolik rozsáhlé, že ho nikdy nedokončí.

7. června 1926 se šel po práci pomodlit do kostela sv. Filipa Neri, cestou ho zachytila tramvaj a vlekla ho za sebou (je zajímavé, že jde o období, kdy Pluto vytváří trigon na Jupitera a na Neptuna a sextil na Saturna). Gaudí byl sice v Barceloně celebritou, ale osobně ho znal málokdo. Proto byl odvezen do chudinské nemocnice, kde 10. června 1926, kdy na 19. stupni Blíženců nastávalo novoluní, zemřel. Pochován je v kryptě svého nedokončeného chrámu. V současné době práce na katedrále pokračují a podle posledních zpráv ji chce město Barcelona dokončit v roce 2082, kdy se Neptun podruhé dotkne umělcovy Venuše.