Pestrý život astrologa
PESTRÝ ŽIVOT ASTROLOGA
Když jsem před téměř dvaceti lety s astrologií začínala, sliboval mi jeden z vzácných lidí, kteří mě do začátků zasvěcovali, že budu mít plný, bohatý a veselý život. Neviděla jsem důvod, proč s ním nesouhlasit, ale tak veselé léto, jako bylo to letošní, jsem si nedovedla představit ani v nejbujnějších snech. Mé letošní léto totiž charakterizoval kvadrát tranzitního Pluta na radixového Jupitera a vy můžete následující řádky podle povahy brát jako veselé vyprávění (podle hesla Neštěstí druhého pobaví nejlépe) nebo jako astrologickou lekci, na kterou se jenom tak nezapomíná.
Léto začalo tím, že jsme přemluvili jednu kamarádku, aby nás odvezla i s kočkami a veškerým vybavením do Slezska na dům, kde jsme hodlali přežít horké léto. To, že se k nám na cestě choval tirák z protisměru tak, že nás málem všechny včetně kocourů odeslal do jiných časoprostrorů, jsme brali jako drobnou pihu na kráse a rozhodli jsme se, že se tím už zabývat nebudeme. Když jsme však přijeli do Petřvaldu, což je ono místo s domem, čekal mě tam dopis od jednoho z vydavatelů, pro kterého pracuju. V dopise mi laskavě a formou kultivovanou vysvětloval, že přestal s podnikáním, že má u mě jistý dluh a že si ho mohu vybrat v knihách jeho produkce v průměrné ceně 25 Kč. Když jsem si spočítala, že knih by bylo asi 420, zaslzela jsem a rozhodla se přesunout tyto peníze do kolonky ztrát.
Dalším problémem se ukázal náš vynikající, příjemný a poctivý pan stavitel (to není legrace, i dnes takoví ještě existují a my jsme na jednoho takového narazili). Moje panímáma tvrdí, že u nás dělá jako na svojem, kvalitně a dobře, aby to vydrželo. Když jsme my vymysleli opěrnou zeď pod stodolu, podíval se na to odborným okem a vyhvízdl tam nádhernou třicetimetrovou terasu se sloupky. Konečný rozpočet byl sice o nějakou desítku tisíc vyšší, než na co jsme měli, ale trn z paty nám vytrhlo dítě, které si celý první rok v zaměstnání spořilo a protože teď odjíždí do Anglie, starým rodičům půjčilo. Když muž navíc prohlédl terasu a prohlásil, že si ji zařídíme ve středomořském duchu, zapátrala jsem ve znalostech historie a vzpomněla si, že už ve starém Řecku oslavovali stavitele, který rozpočet moc nepřekročil, pochodňovým průvodem a řekla jsem si, že je to krásné a kvalitní a kvalita jak známo něco stojí. Z nervozity se mi sice vyrazil opar na místě, které slouží k sezení (měli jste tam někdy opar? Pokud ne, nevíte, co je to život) ale ten jsme spojenými silami a všemi mastmi během týdne zlikvidovali a opět jsme se dívali do budoucna optimisticky.
Vydrželo nám to skoro do půlky září, kdy se mi ozvala moje paní z FÚ, která mě má na starosti a vysvětlila mi, že jsem měla loni zálohovou povinnost na daně, tu jsem nesplnila, a proto musím zaplatit penále – sice nevysoké, ale nepříjemné. Chmura na čele se mi sice prohloubila, ale zaplatila jsem. Po návratu do Prahy, který se uskutečnil koncem září, jsem vytočila telefon týdeníku Astro a vysvětlovala jsem, že jsem sice charita, ale ne cvok a že bez honoráře (který jsem už tři měsíce nedostala) pracovat prostě nemůžu. V odpověď jsem se dozvěděla, že ani nemusím, protože Astro končí a dlužné honoráře mi budou uhrazeny až dá Pámbu a pan majitel. (Pámbu by možná dal).
Konečný a finální úder Pluta jsem však zažila ve čtvrtek 19. září v 9.30 v Praze. K dopolední kávě, kterou jsem požívala ve společnosti syna a jeho milé slečny jsem si jako čtení vytáhla kandidátku do magistrátu hlavního města Prahy a jala jsem se ji studovat, abych věděla, komu dát svůj hlas. Ke své hrůze jsem pod číslem 56 na kandidátce strany Nezávislí demokraté – předseda Vladimír Železný našla své vlastní jméno a to i přesto, že jsem s touto stranou nikdy nejednala, nevešla s ní v kontakt, nic jsem s ní nepodepisovala a hlavně jsem o tom, že bych kandidovala, nic nevěděla (astrologa potěší, že mi v tuto dobu stál Pluto v téměř exaktní kvadratuře na Jupitera, zatímco přes Jupitera přecházela Luna a jižní uzly). Učinila jsem přesně to, co svým klientům neradím a pod vlivem okamžiku jsem začala jednat. Okamžitě jsem zavolala známé, o které jsem tušila, že v tom má prsty a ta mi začala zmateně vysvětlovat, že se přece nic nestalo, že ona chtěla dobrou věc a že se jí to zvrtlo. Na můj dotaz proč mi tedy nedala vědět hned, jak zjistila, že něco není v pořádku, se v telefonu rozhostilo mlčení a když jsem ho pokládala, došlo mi, že právě prožívám konec jednoho docela dobrého kamarádství. Následoval telefon s volebním manažerem, který mi tvrdošíjně vnucoval, že mám problém, aniž si hodlal připustit, že má problém především on. Můj návrh jak celou věc vyřešit sice přijal, ale neudělal v tomto směru ani to nejmenší, takže jsem se obrátila na právníka. Mezitím si asi hlasovací lístky přečetla spousta mých známých, takže mi střídavě volali, jestli jsem se už úplně zbláznila a střídavě mi vyčítali, že jsem jim o své kandidatuře nic neřekla. Manžel, který mluví málo, ale přesně, začal zálibně rozvíjet představu mého vítězství ve volbách a následného usednutí v primátorském křesle. Přežil. Byla jsem tak naštvaná na celý svět, že jsem k volbám poprvé od roku 1990 nešla. Ráno 22. října jsem zjistila, že mám 320 preferenčních hlasů, čímž jsem se v rámci oné kandidátky stala skokanem roku. Moc děkuji všem, kteří mi tak věří a je mi líto, že se z jejich hlasů nemůžu radovat, protože s tím vlastně nemám nic společného. Jediné, co mě těší, je pravděpodobnost hraničící s jistotou, že něco podobného už asi nezažiju. Další kvadratura Pluta na Jupitera mě totiž čeká až v roce 2152.
S pozdravem vaše dr. Jarmila Gričová
Leden 2007