05/2001) Nazývejme věci pravými jmény

Když se skupina lidí dostane k diskusi na filosofické téma, občas se debata sveze na to, zda nazývat věci pravými jmény nebo zda užívat různé roztomilé eufemismy. V tomto týdnu si připomeneme narození člověka, který to prvé dokázal, i když sám patrně nepředvídal důsledky svého jednání. Jde o Ronalda Reagana, který se 6. února dožívá devadesátých narozenin. Narodil se 6. 2. 1911 v 03:46 v městě Tampico (89W45, 41N38) a během života se vypracoval z herce až na dvojnásobného amerického presidenta.

Poprvé se stal americkým presidentem v roce 1981 a jeho funkční období se protáhlo na dvojnásobek. Když se podíváme na horoskop, uvidíme ascendent ve Střelci, který je nakloněn cestám do ciziny (my starší si určitě vzpomínáme na jeho cesty po světě, na nichž se na neutrálním území setkával s Michaelem Gorbačovem) descendent v Blížencích v konjunkci s Plutem (udává se, že byl první, který dokázal Američany zbavit vietnamského syndromu a znovu vrátit tomuto nádoru pocit vlastní důstojnosti) krásně aspektovaný Saturn ve čtvrtém domě (vzpomínáte si na zbožňující pohledy, které po něm vrhala paní Nancy, která ho očividně milovala, ale zároveň mu pečlivě vybírala spolupracovníky včetně astroložky). Vládce ascendentu je Jupiter, umístěný v jedenáctém domě (není sporu, že výrazně ovlivnil osudy mnoha lidí) a Slunce je v domě třetím (je to opravdu jedinec, který je pravým miláčkem filmových kamer, což mu pomohlo nejen ve filmové kariéře, ale i v politice, neboť starý aforismus praví, že přitažlivá tvář je jako otevřený doporučující dopis).

Co se týče descendentu v Blížencích v konjunkci s Plutem, můžeme si vzpomenout na skandál, který vypukl, když nazval brežněvovský Sovětský svaz „říší zla“. V roce 1982 Brežněv po osmnáctileté vládě zemřel a v Kremlu vypukl kolotoč střídání různých prvních tajemníků, který zakončil až nástup Michaila Gorbačova v roce 1985. To už ale byly v Evropě rozšířeny na Reaganův popud rakety středního doletu, které okamžitě následovaly opačně nasměrované rakety Varšavské smlouvy. Svět stál - jako za posledních padesát let již po několikáté - krok od světové války. Michail Gorbačov byl naštěstí realista, který na svých cestách po cizině nejen kupoval své ženě náušnice, jež se mu líbily na paní Thatcherové, ale zároveň se díval pozorně kolem sebe a nenamlouval si, že to vše, co kolem vidí a co se tak liší od sovětské skutečnosti, je jen kapitalistické pozlátko. V prosinci roku 1987 podepsal s Reaganem dohodu o odstranění jaderných zbraní z Evropy, která byla kupodivu velmi rychle uskutečněna a rakety odvezeny z Čech zpátky do země svého původu. Bylo to poprvé, kdy Sovětský svaz veřejně přiznal svou neschopnost konkurovat svobodnému světu a nastartovaný proces nešel už zbrzdit. V podstatě vyvrcholil o dva roky později rozpadem východního bloku a následným rozdělením Sovětského svazu.

Donald Reagan předal žezlo v lednu roku 1989 Georgu Bushovi a odebral se na odpočinek. V posledních letech se proslýchá, že mu duševní obzory zatemňuje Alzheimerova choroba a že už si ani nepamatuje své jméno. Můj kamarád historik mi vždy říká, že v dějinách se dá jen velmi obtížně operovat s pojmem „kdyby“. Já si však myslím, že kdyby v Reaganově hrudi netlouklo srdce kovboje, který nazve věci pravými jmény ne proto, že by mu tak záleželo na principu, ale proto, že si nedovede představit, že by žil v nepravdě, mohla by dodnes celá střední Evropa být pod bratrskou nadvládou Sovětského svazu a o jakékoliv svobodě by nebylo ani zmínky. Astrologové by se dodnes scházeli po bytech v poloilegalitě a o vlastním týdeníku by si mohli nechat jenom zdát. I za to patří Ronaldu Reaganovi dík.