36/2006) Lambaréne

Když člověk jenom trochu přemýšlí nad světem, ve kterém žije, většinou přijde záhy k názoru, že ne všechno je v něm v pořádku. Když je normální, ponadává a má pocit, že je to to jediné, co se dá v tomto případě dělat. Když je trochu rozumnější, obětuje občas nějaký obnos na charitu a může být spokojený, protože něco mění. Když je to ale člověk opravdu velkého ducha, jede do země, která jeho pomoc potřebuje osobně a pohne tam nebem i zemí, aby to tam trochu změnil a zlidštil.

Jedním z takových lidí byl i jubilant tohoto týdne, který se narodil 14. ledna 1875 v Alsasku v rodině evangelického kněze a jmenoval se Albert Schweitzer. Při pohledu na postavení planet v den narození (hodina je ve všech zdrojích spekulativní, takže se s ní počítat nedá), upoutá přesná konjunkce Slunce s Merkurem v Kozorohu (byl metodický, tvrdohlavý a výkonný), ale i Venuše ve Střelci, která mluví o velkém smyslu pro krásu. Zajímavá je i přesná opozice mezi Saturnem a Uranem ze znamení Vodnáře do znamení Lva. Vzhledem k tomu, že se malý Albert narodil ve dvojjazyčné oblasti, uměl od dětství jak německy, tak francouzsky. Odmaturoval, šel studovat teologii, ale zároveň se věnoval hře na varhany, kterou zvládl opravdu mistrovsky. Posléze získal teologický doktorát, přednášel, psal a vydal pojednání o konstrukci varhan.

Když mu bylo třicet a probíhal první návrat Saturna, dostal se mu do rukou náhodou (i když víme, že není náhod) článek o těžkém životě misionářů v rovníkové Africe. Kozoroh se rozhodl, že teorie už bylo dost a že je čas přejít k praxi. Jako misionář tam však jít nechtěl a moudře předpokládal, že o skladbách jeho milovaného Bacha si asi v pralese moc nepopovídá. V roce 1906 se proto vrhl plnou parou do studia medicíny (pokud vezmeme jako začátek studia 1. října 1906, dech vyrazí opravdu krásné aspekty tranzitních planet na Marse) a v prosinci 1911 složil poslední zkoušku (o uskutečnění snu mluví Pluto, který je v přesném sextilu s radixovým Neptunem, a tranzitní Neptun, který je v trochu méně přesném sextilu s radixovým Plutem). Další rok nejenom nabýval zkušenosti, ale dokonce se i oženil (jak jinak než ze zdravotní sestrou!) a v roce 1913 vyrazil do Lambaréne, kde chtěl vybudovat nemocnici. První kroky byly nepředstavitelně těžké. Nemocnici stavěl s několika pomocníky vlastníma rukama, do nákupu přístrojů a léků vložil veškeré úspory. Pověst o bílém lékaři se záhy roznesla pralesem, takže už během prvního roku vyléčil 2000 pacientů.

V Evropě zatím zuřila první světová válka, která došla i do Lambaréne. V roce 1917 byl i s ženou internován ve francouzském zajetí. Vrací se do Evropy, kde pro svou nemocnici získává finanční prostředky. Zůstal zde sedm let a navštívil i Československo, kde ho přijal president Masaryk. Do Lambaréne se vrátil až v roce 1924 (opět překvapí krásný trigon mezi Plutem a radixovým Marsem). Nemocnice byla v troskách, ale to Kozoroha spíše motivovalo. Během čtyř dalších let vybudoval nemocniční komplex o 70 budovách. Jeho nemocnice se stala opravdu místem, které bylo vedeno podle humanistických zásad a kde léčili každého, kdo přišel. Přicházely tam zásilky léků a zdravotního materiálu z celého světa. V roce 1952, kdy mu Venuše v progresích přechází do Ryb, je jeho práce oceněna udělením Nobelovy ceny míru. Mohl se z ní těšit ještě dalších 12 let. Zemřel 4. září 1965, kdy na jeho radixovém Marsu stál tranzitní Mars a tranzitní Neptun, kdy na stejný Mars tvořili sextil Slunce, Uran a Pluto, a kdy na něj vytvářel Saturn přesný trigon, který mluvil o povinnosti, kterou pan doktor splnil beze zbytku a proto může klidně spát…