34/2004) Buďte hodní na Julie!

Každé léto lze zajít na Pražský hrad a tam se večer nechat unášet Shakespearovými hrami. Letos jsem se tam vypravila dokonce i já, abych se nechala okouzlovat starým ale věčně krásným příběhem Romea, Julie a jejich lásky, která nemohla dojít naplnění. Několik dní poté jsem otevřela noviny a tam si přečetla úvahu o prý největším problému, na který režiséři při obsazování hlavních hrdinů narážejí. Julii je totiž podle Shakespearových veršů čtrnáct, ale slova a myšlenky, které pronáší, by prý spíše odpovídaly dívce dvacetileté (autor článku mínil verše, v nichž Julie slibuje Romeovi, že stačí jenom jedno jeho slovo a ona odvrhne rodinu i své jméno a přestane být Capuletová).

Zavzpomínala jsem na svých čtrnáct let, na své první lásky a dospěla jsem k závěru, že autor patrně nikdy nebyl dívkou, která právě prožívá rozhraní, kdy na ni z astrologického hlediska přestává působit Merkur a začíná působit Venuše. Je to jediné období v životě, kdy se lehce a bez ohlédnutí odhazují rodiče, kamarádky, školy a všechno jenom proto, aby mohla být s tím nejlepším, nejkrásnějším a pro ni jediným. Jde o lásku naprosto absolutní, která se nezabývá tím, kde budou bydlet, tím, co a jak kvalitně její vyvolený dělá a zda vůbec pracuje. Láska ve čtrnácti se nestará o původ milovaného ani jeho rodiny, ale zato se umí hodiny zabývat jeho „vylekaným srnčím pohledem“ (autentický citát jedné mé kamarádky na adresu chlapce, který v ní tyto city vyvolal – bohužel už před drahnými lety).

Tento životní zlom má však i jiné a rozhodně ne tak příjemné astrologické pozadí. Zároveň se totiž odehrává opozice tranzitního Saturna na Saturna radixového a ke slovu přicházejí pragmatičtí rodiče, kteří usuzují (tedy za mých mladých let alespoň usuzovali), že holka má na kluky ještě času dost a teď by měla koukat, aby se pořádně učila, protože ji za chvíli čekají přijímačky a když už opravdu nemá co dělat, mohla by přece pomoct na zahradě nebo doma a nekoukat do blba a netelefonovat a být trochu užitečná.

Julie zatím trpí jako zvíře a nikdo jí to nevěří. Navíc se vždycky najde bodrá tetička nebo maminčina kamarádka, která se vesele zeptá, co kluci a jedním dechem jí vysvětlí, že právě prožívá to nejhezčí období, na které bude později ráda vzpomínat – a Julie by si nepřála nic jiného než to, aby jí už bylo dvacet a trochu se vyznala v pravidlech, podle kterých se ten dospělý život hraje.

Pomalu se blíží konec srpna a z táborů a pobytů od babiček se nám začínají vracet zamilované a někdy i uplakané Julie. Zkuste se smířit s tím, že se vám z prázdnin vrátila dospělejší podoba vaší roztomilé holčičky a přimhuřte oko nad tím, že nic nedělá, ničemu se nevěnuje a donekonečna prohlíží fotku nějakého (podle vás) ušatého a zubatého puberťáka. O to, že by to trvalo do nekonečna, se nebojte. V neděli vstupuje Slunce do Panny a už se postará, aby se vše vrátilo do starých a prověřených kolejí…