42/2003) Terezie z Avily

Když si otevřu jakýkoliv dámský časopis, určitě v něm najdu alespoň jednu stránku, která je věnována ústrkům, jež musí ženy v dnešním světě mužů překonávat. Řádky většinou končí lehce depresivně a nostalgicky se uzavřou myšlenkou, že život je prostě těžký. Lze však bez nadsázky říci, že byly i doby, kdy to ženy měly daleko těžší než dnes. Přesto se však našly bytosti, které si dovedly vydobýt své místo na slunci a které dokázaly, aby je bral vážně jak svět mužů, tak i tehdejší nejmocnější organizace čili katolická církev.

Jednou z těchto osvícených reprezentantek slabšího pohlaví je Terezie z Avily, jejíž svátek se slaví 15. října. Narodila se v Avile ve Španělsku 28. března 1515 (kalendář juliánský) v 5.30 hod. Už od malička byla odlišná od svých jedenácti sourozenců. Byla velice energická a temperamentní, což je důsledek konjunkce Marse s Jupiterem na hrotu třetího domu v Blížencích, Slunce a ascendentu v Beranu a spáleného Merkura, který člověka nutí k vybojování válek, jež jsou předem ztracené. Později se tento její povahový rys ukáže jako jeden z největších darů, které dostala. Už jako dítě se Terezka rozhodla, že chce podstoupit mučednickou smrt mezi Maury. O věčném štěstí, které jim tato smrt přinese, přesvědčila svého bratříčka a vyrazili spolu do Afriky. V získání mučednické palmy jim zabránil strýček, který oba kandidáty svatosti potkal a dovedl domů. Bezstarostné dětství končí v roce 1527, kdy Tereze umírá matka.

Dívka jde v roce 1531 do klášterní školy a 2. listopadu 1535 vstupuje do kláštera, kde však záhy po svých slibech těžce onemocní, leží čtyři dny v bezvědomí a je částečně ochrnutá. Tělesné utrpení však odstartuje první mystické zážitky. V roce 1557 zažívá při pohledu na obraz trpícího Krista duchovní zlom. O Terezii se stále více mluví a je jasné, že z ní její domovský klášter není zrovna nadšený. Mezi jejími duchovními vůdci vznikají spory, které se týkají původu jejich extází. V roce 1560, kdy se jí pohyboval Jupiter spolu s Černou lunou kolem ascendentu měla navíc vidění pekla. Otřáslo s ní natolik, že si přísahala, že se bude snažit o naprostou dokonalost. Když se podívala kolem sebe, zjistila, že ani její klášterní sestry neberou své povolání tak vážně, jak by je podle ní brát měly – a poslušna svého Urana v prvním domě začala řád reformovat.

V roce 1562 (opozice Neptun/Saturn) zakládá první reformovaný klášter, který má mít mnohem přísnější pravidla než byla ta dosavadní. Odpor řeholnic je celkem jistý, ale tvrdohlavá beraní palice se nevzdává. Její reformní dílo podporuje papežské breve a po boku jí stojí další velký španělský mystik – sv. Jan z Kříže. Za velice zajímavých okolností spolu zakládají přes tři desítky klášterů a Terezie o tom píše dílo Kniha o zakládání. Terezie navíc cestuje celým Španělskem a stává se duchovním vzorem mnoha lidí. Své extáze však nejenom prožívá, ale i popisuje ve svých dílech, která jsou dodnes cenným ukazatelem všem, kteří chtějí po dráze mystika kráčet (na druhu náboženství nezáleží).

Tereza zemřela 4. října 1582, kdy jí Pluto vytvářel sextil na Saturn a kdy Uran procházel přes karmické uzly. Terezie sice zemřela 4. října, ale její svátek se slaví až patnáctý říjnový den. Je to proto, že přesně v roce její smrti vstoupil v platnost gregoriánský kalendář, kdy po 4. říjnu následoval hned říjen patnáctý. Poslední titul však dostala až 29. září 1970. Ve dni, kdy jí Neptun vytvářel trigon na Venuši a Pluta v direkcích tvoří trigon na Saturna, ji papež Pavel VI. jmenoval první učitelkou církve. Kdyby se to dozvěděli její současníci, asi by moudře pokývali hlavou. O tom, co v Terezii mají, totiž věděli své. Sestry totiž říkávaly: „Budiž požehnán Bůh, který nám dopřál vidět světici, kterou můžeme ve všem napodobovat; jí, spí, mluví jako my a je bez všelikých okolků.“