32/2003) Opravdová žena

Margaret Gertruda Zelle se narodila 7. srpna 1876 v 12.55 GMT v Leeuwardenu v Holandsku (53N12, 5E48) v rodině majitele továrny na klobouky. V horoskopu zrození upoutá Jupiter v prvním domě v opozici na Pluta v sedmém (tato opozice většinou předvídá velmi bouřlivé manželství a později se ukáže, že astrologie zase jednou nelhala), která je napadena kvadraturou stélia Slunce, Merkura, Urana a Marse ze Lva. Na hrotu devátého domu je umístěna Venuše, kterou  trigonuje z Ryb Luna v konjunkci se Saturnem a na kterou činí sextil Neptun z prvního dekanu Býka.

Když bylo malé Markétce deset let, umřela jí matka (Slunce v direkcích vytváří kvadraturu na radixového Pluta) a začala žít u dědečka. V osmnácti odpověděla na inzerát, jímž hledal ženu důstojník v koloniích a vzápětí si ho vzala. Narodil se jí syn, z Holandska se přestěhovali do Západní Indie a tam porodila dceru. Jejímu půvabu však dvě děti ani v nejmenším neuškodily. Byla hvězdou společnosti a flirtovala se vším, co jenom nosidlo kalhoty, což se jejímu postaršímu a nijak přitažlivému manželovi nelíbilo natolik, že (nejednou) došlo až k ruční výměně názorů. Manželství se zákonitě rozpadlo a v roce 1904 se Margaret objevuje v Paříži bez muže i bez dětí (uzly tvoří sextil na Jupitera). Paříž se v období secese ráda nechávala okouzlit exotikou všeho druhu. Z Margarety se stala dáma, která uchvátila společenskou smetánku svými tanci, jež byly prý inspirovány chrámovým tancem malajských kněžek, ale které byly ve skutečnosti erotickou podívanou, podněcující fantazii všech přihlížejících. Měla dokonce umělecký pseudonym, převzatý z malajštiny, a říkala si Oko dne neboli Slunce.

S vypuknutím první světové války věnovala své služby adoptivní vlasti a její půvab sloužil ke svádění důstojníků všech armád. Ve zpravodajské práci však neměla sebemenší zkušenosti a ke konci její špionážní kariéry se už nikdo nevyznal v tom, pro koho vlastně pracuje. V únoru 1917 ji zatkla francouzská rozvědka (na stelium ve Lvu přichází Černá Luna a opozici na ně tvoří Uran). Její četní milenci, kteří se hrdě ukazovali po jejím boku, zapřeli, že ji vůbec kdy znali a soud rozhodl tak, aby uspokojil vzedmuté veřejné mínění, které nebylo špiónům nepřátelských mocností ani trochu nakloněno. 15. října 1917 byla popravena zastřelením (Uran se vrací na radixové stelium, Mars na ně vytváří kvadraturu). Kolem její smrti se vyrojila spousta legend – třeba o tom, jak před popravčí četou rozhalila svůj šat a vojáci byli její krásou tak okouzleni, že nemohli správně zamířit (v tomto případě je smutné, že jde jenom o legendu. Markétce bylo v den popravy přece jenom přes čtyřicet a lze s úspěchem pochybovat, že na ní její nevázaný život nezanechal stopy). Neexistoval ani přítel, který ji chtěl zachránit letadlem, ani ten, který chtěl dát popravčí četě slepé náboje a potom ji jako zdánlivě mrtvou vyhrabat z hrobu a odvést na svůj zámek, kde by se milovali až do nejdelší smrti. Legendou zato není řádová sestra, která ji připravovala na smrt a která jí ještě naposled vytkla, že si obléká punčochy bez ohledu na přítomnost vězeňského lékaře. O její tělo, které bylo zaživa cílem touhy nesčetných zástupů mužů, se nikdo nepřihlásil. Skončilo jako výukový materiál pro lékařskou fakultu. Její umělecký pseudonym však přetrval až do dnešních dnů a stal se synonymem svůdné ženy, která svým kouzlem ovládá okolní mužský svět. Oko dne neboli Slunce se totiž malajsky řekne Mata Hari.