13/2004) Arnošt z Pardubic

Všichni ho známe jako moudrého arcibiskupa, který byl svému králi nejenom duchovním rádcem, ale i přítelem a diplomatem. Vzpomínáte si na Karla Högra ve filmovém ztvárnění Noci na Karlštejně? Reálný přeodbraz prvního pražského arcibiskupa se od postavy romantického dramatického příběhu kupodivu ani příliš neliší.

Arnošt z Pardubic se narodil 25. března 1297 těsně po novoluní (Slunce i Luna jsou v Beranu) a dominantu horoskopu vytváří trigon Neptuna na Pluta. Mars je v konjunkci se Saturnem v Blížencích pod vládou Merkura v Rybách a napovídá, že se zrozenec bude učit hodně a rád a že díky svým znalostem nakonec dojde i ke světským poctám. Prvního vzdělání se mladému Arnoštovi dostalo v Kladsku (dnešní Polsko), kde navštěvoval farní školu. Vyšší studia absolvoval v benediktinském klášteře v Broumově, následovala biskupská škola v Praze a studia v Boloni a Padově, kde nakonec strávil celých čtrnáct let a získal licenciát v oboru církevního práva. Na těchto školách prý byl mezi svými spolustudenty znám jako kamarád, který chudým rád vypomůže jak penězi, tak chlebem.

Jako vysvěcený kněz se vrací do Prahy, kde se v roce 1338 stává u sv. Víta kapitulním děkanem (Pluto přechází přes Slunce, Saturn a Jupiter dělají v tomto roce trigon na Merkura). 14. ledna 1343 je zvolen pražským biskupem (po Jupiteru jde konjunkce Slunce/Neptun a ke Slunci se blíží Uran). Biskupem je jenom rok, protože už 30. dubna 1344 je pražské biskupství povýšeno na arcibiskupství, což je důsledek jeho cesty do Bologne k papeži (tranzitní konjunkce Uran/Pluto stojí na Slunci). V páté desítce svého věku je nový arcibiskup osobností, se kterou se počítá v celém tehdejším civilizovaném světě a svého postavení náležitě využívá. Na jeho radu zakládá Karel IV. v roce 1347 Slovanský klášter, organizuje první provincionální sněm, na němž tepe vady a neřesti v církvi, ustanovuje veřejné notáře, kteří vnášejí pořádek do právních záležitostí obyvatelstva, za což nesmí od sociálních případů (vdovy, sirotci, kostely a špitály) brát peníze. (Příklad je zajisté vhodný k následování, ale obávám se, že by takový návrh dnes sněmovnou neprošel.)

Pro krále Karla IV. je vynikajícím přítelem i rádcem a v jeho jménu cestuje s diplomatickými poselstvími celou Evropou. Když Karel v roce 1348 založil pražskou universitu, stal se jejím prvním kancléřem. O majetek se jí postaral tak, že uvalil na vyšší duchovenstvo mimořádné daně a z nich jí potom zakoupil zemské statky a zvláštní dům. Navíc podporoval snahy mladých duchovních o rozšířené vzdělání (nebyla to segregace, ale v té době se ke vzdělání opravdu dostaly jenom osoby duchovního stavu; král Karel byl mezi svými korunovanými příbuznými jako gramotný vzácnou výjimkou), a stejně intenzivně se staral o chudinu.

Jeho pověst byla tak vynikající, že byl po smrti Inocence VI. (1362) jedním z horkých kandidátů na papeže. On však měl patrně světského uznání dost (na konjunkci Mars/Saturn stojí Uran) a založil si v Kladsku klášter řeholních kanovníků, kde hodlal v klidu dožít. Sen se mu však nesplnil. Na počátku května 1364 odjel do Budyšína k císaři, rozstonal se tam zimnicí, nechal se ještě odvést na svůj zámek Roudnici a tam 30. června 1364 odpoledne zemřel (na jeho Černé luně v Raku stojí novoluní). Byl pochován v Kladsku v chrámu Panny Marie, kde před dávnými lety jako malý žáček učinil první kroky na cestě, která z něj učinila nejen učence velkého formátu, ale i člověka, který je s námi dodnes ve spojení. V adventě se totiž v kostelích dosud antifona „Ejhle Hospodin přijde“ zpívá podle nápěvu uvedeného v jeho antifonáři.